Pokud náhodou nevíte kde je Kozí horka tak se podívejte na tento odkaz :-)

Takhle jsem se dlouho nenasmál.

Tento týden jsem byl doma u rodičů a bavili jsme se s Tátou, že bude dělat štěpkovač na větve. Bez internetu to dneska nejde, tak sedl za počítač a začal hledat prezentace různých štěpkovačů. Našel spoustu ukázkových videí ale poslední kousek jsem nedokoukal, jelikož jsem měl v očích slzy jako hrachy. Michael Schumacher jednou pro časopis ChiliChili řekl "že jsme velmi odvážný národ" narážeje na cestování na D1. Nicméně oproti amíkovi na videu jsme naprostí břídilové. Samotný název videa o ledasčem vypovídá. Každopádně uvidíte sami. Tak trochu mi to připomíná náš český film Na samotě u lesa.

No posuďte sami, tady naleznete zmíněný snímek :-)

Nemůžu se zbavit dojmu, že tu žijeme v nějakém akváriu. Nevím jestli se na nás někdo dívá skrze sklo a pozoruje jak se zachováme když nám nenadrobí žrádlo. Tolik kvalitních informací, které se na nás valí ze všech stran jsem dlouho nečetl. Poslední výstřelky mě donutili zamyslet se nad denním zprávami na internetu. Denní tisk naštěstí nečtu.

Takže můj žebříček je asi takovýto (uvítám další náměty):

1. Fandění něco stojí: vlaječky zvednou spotřebu auta - tohle je fakt pecka, navrhuji na novinářskou cenu roku
2. V autolékárničkách už nebudou muset být masky a letáky - uf (nebude nást to prý stát ani korunu a mohou za to zdravotníci, tak aspoň že víme kdo to spískal)

18. – 29. června 2010

18. června, pátek
Naše řecké prázdniny měly zpožděný start asi o dvě a půl hodiny, prý za to mohli Pražáci, že letadlo v Brně nebylo v čas. Čekání na letišti nám zpříjemnil maminčin jogurt a tatínkova rebarborová buchta. Let bouřkou byl poněkud houpací, ale jinak v pohodě. Na letišti už čekala delegátka s instrukcemi, tak jsme si jen pohodlně nastoupili do busu a nechali se dovézt až k hotýlku ve vesničce jménem Stegna. Hotýlek Anastasia zářil typickými řeckými barvami – bílou a modrou. Paní domácí už na nás čekala a byla taky zcela typickou babkou, od hlavy až k patě v černé. Spolu s námi přijeli i další 4 Češi, dvě kamarádky a jeden pár, všichni věkově kolem 45 let. Paní domácí nás umístila do studií, my jsme dostali jedno v přízemí, kde terasu vlastně tvořila přístupová chodba celého hotýlku. Nu což, v Řecku se žije na ulici a vzhledem k malé obsazenosti objektu jsme si zvykli, že nám těch pár kolemjdoucích kouká do talíře. Studio se skládalo z pokojíku s kouskem kuchyňské linky a malé koupelny. Vybalili jsme si pár věcí a hned vyrazili na první průzkumnou procházku s návštěvou obchůdku, kde jsme nakoupili základní potraviny: řecký jogurt a víno!

19. června, sobota
Dopoledne jsme dospávali nashromážděnou únavu a když už to Jirku přestalo bavit, vzal svou zrcadlovku a vydal se na obhlídku okolí. Prvně vylezl na střechu hotýlku, kde ho fascinovaly zvláště trčící železné armatury, kterýžto fenomén se dal pozorovat na 95% všech budov. (Až mnohem později nám bylo vysvětleno, že kvůli častým zemětřesení musejí Řekové stavět ze železobetonu a armatury tam nechávají pro to, že tak je daná stavba považována za nedokončenou, což znamená, že se platí nižší daně. Opuštěných hrubých betonových staveb - v našem slangu bunkry - a trčících armatur z jinak pěkných obydlených domečků bylo opravdu hodně.)

Harmonogram svatebního dne
Svatební dary
Orientačně orientační mapa - pouze Telč